Pátek
První čtveřicí, která vyrazila do Prahy na velkou událost - finále Davis Cupu Česko vs. Španělsko, byli manželé Koutských mladší a manželé Šipošových. Povedlo se jim pověsit i naši vlajku!
Osmihodinový maratón až do půlnoci (15:30 - 23:30 hodin) končili výhrou v pátém setu, navíc všichni zůstávali v Praze, takže to "přežili". (Honza za pomoci šesti piv).
Pivo 0,4 l - 40 Kč,
malá cola - 50 Kč,
malá cola + párek v rohlíku 75 Kč.
Inu Praha.
O Ivče manžel říkal, že to pro ní bylo trochu dlouhé. Ivča druhý den říkala, že už jí na dvouhry nikdo nedostane...
Tak si vyberte.
Zápasový stav 1:1.
Sobota
Sraz jsme měli ve 13 hodin před halou, proběhlo předání lístků. Plánovaný společný oběd Ivča zrušila (tenisu asi bylo dost) za účelem návštěvy Ikey.
Odchytili jsme jednoho Pražáka, který nás vyfotil. A já pak španělské fandy, kteří se vyfotili s námi. Byl to pro ně asi drahý výlet, potkávali jsme jen samé vyparáděné "Espaňáky", kteří se na záchodech gelovali atd.
Martin Dragoun, náhradník za prezidenta Krpeše, kterého nepustila manželka, přijel do haly pozdě, neb do 12 sloužil, takže parkoval přímo v hale za 250 Kč. Jardu (st.) jsme nabírali na chatě v Dřevcích.
V Praze jsme našli místo na parking 5 min. od haly. Než na něj ale řidička Jitka zacouvala, najel na mě, který jsem místo fyzicky držel, drzý Pražák, podporovaný manželkou. Došlo ke sprosté slovní rvačce, do které se zapojili všichni členové. Plechu a hrubému násilí jsme nakonec ustoupili a zaparkovali kousek vedle, též dobře.
Čtyřhra (3:1) byl zážitek a utekla rychle, takže ve 20:30 už jsme byli doma.
Maruška se večer vracela s jirkovským týmem z utkání 2. ligy žen v pinčesu z Pardubic. Vytelefonovali jsme její převzetí na poslední dálniční pumpě. Obě auta tam přijela v rozmezí jedné minuty! Tátu a Marušku jsme vysadili zase v Dřevcích. Táta topil a vařil, Maruška také vařilla (mozkové závity učením).
Stav 2:1.
Neděle
V sestavě nahradila Maruška Martina Dragouna. Táta a ona nás s Jitkou nabrali v Třebívlicích v 10:30, kde jsme si nechali
auto na večerní cestu do Mostu. V Praze opět výborný parking 5 min. od haly. Už jsme ani nebloudili přes
Vysočany. V hale zakoupeny a ihned oblečeny 3 památeční finálová bílá trika po 300 Kč a jedno originál hrací modré (Štěpánek) za 1000 Kč (přes mírné protesty partnerky). Už v něm hraju!
Maruška se v hale vydržela neučit. Viděla bohužel celý jen jeden a to prohraný zápas Berdycha s Fererem a část zápasu Štěpánka.
Pak se po ose: metro "Hlavák", vlak, bus - přesunula na kolej do Plzně.
Slavný konec nastal ve 20:30, byť Štěpánkovi nikdo v hale (včetně nás) proti Almagrovi nevěřil.
Vlajka v hale visela celé tři dny, i přes pruďáky Prostějováky, kteří nám ji v neděli částečně zakryli svojí fanglí.
Ze soboty na neděli nám ale někdo naši vlajku zase naopak vypnul a pořádně přichytil (asi pořadatelé). Kvůli TV?
Ve 22:30 jsme plni zážitků byli doma. Mísa je doma! (V Praze)
Sestry Koutské a Vláďa pod stropem arény (na obrazovce David Ferer)